Co jsou specifické poruchy učení (SPU)?

Specifické poruchy učení jsou poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže.

Jaký mají specifické poruchy učení původ? Proč je má zrovna moje dítě?

Specifické poruchy učení nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. ADHD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.

Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně (např. Albert Einstein byl taky dyslektik), tak i podprůměrně inteligentních. Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a centrální nervové soustavy. Souvislost se však nepodařilo prokázat.

Jak poznám dítě postižené syndromem ADHD?

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) – jde o poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou, projevující se zvýšenou aktivitou a neklidem, impulzivitou a narušením pozornosti. Dítě se projevuje jako neposedné, nevydrží sedět na místě, vyrušuje, vyhrkne odpověď bez přemýšlení, nedokáže počkat, přerušuje ostatní, apod. Objevují se chyby z nepozornosti, vyhýbání se domácím úkolům, nepořádnost, menší schopnost přeladit na jinou činnost, malá vytrvalost, zhoršený odhad času, ztrácení věcí, neposlušnost, obtíže se započetím činnosti, problémy se zklidněním po hře, divoké vykonávání aktivit, nedočkavost, vykřikování při výuce, zbrklost, obtíže se zařazením do kolektivu, riskantní chování, snadné nadchnutí se pro něco, menší odolnost vůči neúspěchu a kritice, urážlivost. U dětí se dále může projevovat snížené sebevědomí, zvýšená exprese emocí, nestabilita nálady, menší odolnost vůči stresu a frustraci, deprese, potíže se sebehodnocením, apod. Výrazným projevem je neustálá potřeba nových podnětů a jejich zajišťování nevhodným způsobem.

Slyšela jsem zkratku ADD. Nejedná se jen o zkomoleninu zkratky ADHD?

Ne, nikoliv. ADD obsahuje symptomy nepozornosti, pokud se přidruží symptomy hyperaktivity a impulzivity, pak se jedná o ADHD.

ADD (Attention Deficit Disorders) – označuje poruchu pozornosti. Dítě nedokáže udržet pozornost, je neposedné, vnější podněty jeho pozornost snadno odvedou, má obtíže s dodržováním instrukcí a s dokončováním úkolů, bývá roztržité, často ztrácí věci, působí dojmem, že neposlouchá, co ostatní říkají, neudrží pozornost při hře, špatně snáší čekání, hodně až nadměrně mluví, nedokáže zvážit následky svých riskantních aktivit, přechází od nedokončené činnosti k jiné, má potřebu zajišťovat si nové podněty, apod.

Nakolik jsou specifické poruchy učení mezi dětmi rozšířené?

Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže.

Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění. Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k „neúspěchu“ dítěte. Děti se nejčastěji obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkostí.

Jaké jsou tedy nejčastější specifické poruchy učení?

K nejčastějším poruchám učení patří DYSLEXIE, DYSGRAFIE, DYSORTOGRAFIE. Řidčeji se objevují DYSKALKULIE, DYSPINXIE, DYSMÚZIE A DYSPRAXIE.

Jak se projevuje DYSLEKTIK?

Dyslexie – specifická porucha čtení, snížená schopnost naučit se číst běžnými vyučovacími metodami.

Projevy:

• snížená schopnost spojovat psanou a zvukovou podobu hlásek,
• nedostatek schopnosti diferencovat optické obrazy (obtížné rozeznávání tvarů, záměna podobných písmen),
• záměna zvukově blízkých hlásek,
• obtíže v rozlišování měkkých/tvrdých hlásek,
• nedodržení pořadí písmen, slabik tzv. inverzní chyby (sen – nes),
• nedostatečná analyticko-syntetická schopnost,
• vynechávání nebo přidávání písmen, slabik,
• vynechávání diakritických znamének,
• problémy s intonací,
• dvojí čtení, nejisté, těžkopádné, pomalé čtení,
• problémy s porozuměním textu.

Podle jakých příznaků poznám DYSGRAFII?

Dysgrafie – specifická porucha grafického projevu (zejména psaní) – funkční (nikoliv organická) porucha motorických drah vedoucích signál z receptoru do centra mozku a zpět k výkonnému orgánu.

Projevy:

• zvýšené svalové napětí v oblasti ruky,
• problémy s osvojováním, zapamatováním, vybavováním písmen, převodem tiskacích na psací, zachování správných tvarů,
• obtíže s navazováním jednotlivých písmen, udržením písmena na řádku, dodržováním velikosti a správného sklonu písmen i ve stanovení hranice slov,
• tempo psaní bývá většinou výrazně pomalé/méně často překotné, zbrklé – u dětí s ADHD,
• často bývá narušena i rytmicita psaní (neplynulost, trhavost),
• písmo hůře čitelné až nečitelné, časté přepisy, škrtání gumování,
• zvýšená chybovost při psaní tvarově podobných slov, vyskytují se i záměny podobných číslic (7-4, 3-8, 3-5, 6-9)
• v psaní se vyskytují specifické chyby: vynechání, přidání, záměna diakritických znamének, vynechání, přidání, záměna písmene, slabiky, slova, v měkkých slabikách (di, ti, ni) v tvrdých slabikách (dy, ty, ny), ve znělosti (P-B, T-D, S-Z, Š-Ž), spojování slov, malá písmena na počátku věty a u běžných obvyklých jmen, potíže s dodržováním hranic slov, malá písmena na počátku věty a u běžných obvyklých jmen, potíže s dodržováním hranic slov, nesprávný tvar písmen,
• vlastní psaní vyžaduje zvýšené úsilí, děti s dysgrafií jsou zvýšeně unavitelné

Co je DYSORTOGRAFIE?

Dysortografie – specifická porucha pravopisu – týká se jen určitých jevů, ne celkové schopnosti zvládnout gramatiku, vzniká na podkladě porušené sluchové percepce, dále bývá porušena sluchová analýza, syntéza i sluchová paměť, někdy snížen jazykový cit.

• Projevy:
• potíže především v diktátu (opisu, přepisu) – specifická chybovost (vynechávky, přidávání písmen, chybění diakritiky, přesmyčky, záměny zvukově podobných hlásek, y/i, hranice slov komolení slov,
• nedostatky v užívání pravidel při psaní – ústně zvládá.

Co znamenají názvy ostatních poruch?

Dyskalkulie – specifické potíže s počty

Dyspinxie – specifická porucha kresebných dovedností

Dysmúzie – specifická porucha hudebních dovedností

Dyspraxie – specifická porucha motorické funkce

Mé dítě má potíže ve škole s učením i chováním. Nevím, jak postupovat při zjišťování, zda-li nemá specifické poruchy učení, ADHD aj. Jaký je běžný postup?

Při podezření na SPU či některý ze syndromů ADD, ADHD doporučujeme se nejprve poradit s třídním učitelem/učitelkou. Vybočují-li příznaky z běžného prostředí v kolektivu a domluvíte-li se na vyšetření dítěte v Pedagogicko-psychologické poradně (PPP) pro odborné určení případných poruch, obdržíte od třídního učitele/učitelky "Žádost o vyšetření v PPP", kterou vyplníte. Třídní učitel/učitelka ji odešle do poradny s ostatními podklady.

O vyšetření např. SPU, ADHD nebo školní zralosti žádá zákonný zástupce dítěte v Pedagogicko-psychologické poradně. Nejrychlejším způsobem je telefonická žádost, kdy sociální pracovnice od rodiče zjistí základní informace (důvody žádosti, nacionále klienta, telefonní číslo, apod.). Po evidenci žádosti v PPP je klient informován o termínu vyšetření – telefonicky či písemně. Po vyšetření Vyšetření probíhá zpravidla v dopoledních hodinách v časovém rozsahu 1,5 až 2,5 hodiny. Pokud je realizováno komplexně, je potřebná časová dotace nejméně 3,5 hodiny. Vyšetření je zakončeno podrobnou konzultací se zákonnými zástupci, kterým jsou sděleny výsledky vyšetření včetně dalších doporučení a návrhů opatření pro školu i domácí péči.

Výstupem z vyšetření je zpravidla písemná zpráva, která je předávána zákonným zástupcům osobně, případně je zasílána poštou. Zpráva z vyšetření je majetkem zákonných zástupců, kteří mají možnost předat ji škole. Bez jejího předání však škola žáka nemůže dle doporučení PPP zohledňovat, pracovat s ním, ani vystavit případné IVP a dítě integrovat. Pokud se ve zprávě dítěti doporučí tzv. individuální vzdělávací plán (IVP), škola na základě této zprávy vytvoří plán pro žáka. S tímto plánem jsou srozuměni zákonní zástupci dítěte, dítě, vedení školy, Školní poradenské pracoviště, třídní učitel, vyučující učitelé i PPP.

Lze nějakým způsobem kladně ovlivňovat dítě s ADHD? Jak se k takovému dítěti mám chovat?

Ano, zde je několik rad, jak dítěti pomoci lépe překonávat a ovlivňovat svá znevýhodnění:

• nenutit násilně ke klidu (tolerovat psychomotorický neklid),
• umožnit dostatek pohybového uvolnění,
• pro domácí přípravu na vyučování je potřeba vyčlenit vhodný prostor (svůj koutek, nerušený, orientace čelem ke zdi, ne k oknu),
• na stole nechávat co nejméně předmětů, na stěně minimum dekorací, uklizené prostředí – pomůcky by měly mít své stálé místo (to je potřeba dítě naučit) – čím méně předmětů, tím lépe,
• příprava na vyučování by měla být nejlépe vždy v přítomnosti rodiče (ne pracovat za dítě, ale vést, vysvětlovat, při chybě dítě zarazit, znovu vysvětlit postup…),
• vedeme dítě k průběžnému učení, častému opakování nejdůležitějších údajů,
• zapomínání předejdeme tak, že nové informace po 20 – 30 min. zopakujeme,
• střídání činností u domácích úkolů, ale vždy dokončení činností,
• změny polohy při vypracovávání úkolů – relaxace (sed na židli s položenou hlavou, sugesce pocitu tíhy, tepla…),
• drobný neklid řešit očním kontaktem, zklidňujícím dotykem,
• za zklidnění vždy zvlášť pochválit,
• pravidelný režim (neklid bývá vyvolán nejistotou a nedostatkem jasných pravidel),
• u mladších dětí zaměřit pozornost na nácvik jemné motoriky: modelování, navlékání korálků, vystřihování, vytrhávání, dokreslování – zpočátku větší plochy a v různých pozicích,
• pozornost lze zlepšovat rozfázováním na jednotlivé kroky – dítě si pak dopomáhá slovním doprovodem, hlasitým komentováním.